Navigace
Obsah
Původ a historie názvu obce
Již klasický Profousův slovník „Místní jména v Čechách“ z r. 1951 uvádí, že obec Polepy měla být původně vsí lidí, „kteří polepují nebo natírají lepidlem (asi na ptáky)“. I podle tradičního podání se název obce Polepy odvozuje od prastarého způsobu lovu menších, převážně zpěvných ptáků, který se ustálil v zavedený druh obživy, ba i „řemeslo“, řečené čižbářství, čihařství či ptáčnictví. Jednou z čižbářských technik bylo i chytání ptáků na lep, odtud pak tedy „Polepy“. Tohoto výkladu se drží rovněž polepský kronikář Vacek ve svém doplňku k nejstarší polepské kronice z r. 1994. Motivu chytání ptáků na lep bylo využito i při tvorbě nového polepského znaku v r. 2001.
Středověký, či možná ještě starší původ názvu, dokazují jak nejstarší písemné zmínky, tak nejrůznější záznamy o existenci samotné čižby u starých Slovanů i u pozdější středověké společnosti historických Čech. V první písemné zmínce, za kterou se považuje latinský zápis v jedné z kolínských městských knih z r. 1343, se uvádí název „Polip“. V průběhu 14. a 15. století se v dalších písemných pramenech toto slovo opakuje v menších obměnách, např. „Polipp, či Polippi“. Objevuje se však už i nám bližší výraz „Polep“.
Z proměnlivosti středověkého názvu místa, které se později stalo naší obcí, lze vyčíst několik rovin. Jednak první zmínky o názvu svědčí o jazykové nadvládě středověké latiny nad písemnými prameny. Zároveň se však v rámci společenských změn po husitských válkách prosazuje v psaném projevu vliv hovorového jazyka. Pozorujeme to v průběhu 15. a 16. století, kdy se v písemných pramenech název „Polep“ skloňuje jako „v Polepích“, případně „od Polep“. Je třeba říci, že označení „obec“ nelze pro středověké a raně novověké období použít, protože ta je až výtvorem správního členění v rámci vznikajícího moderního státu 18. a 19. století. Do té doby se v případě Polep hovoří zejména v souvislosti s „Polepskými dvory“, mlýny a přilehlými usedlostmi, které dohromady tvořili celek tehdejší vesnice.
Výrazným zlomem v historii pozdější obce byla Třicetiletá válka. Dlouho trvající válka a plenění blízkého kolínského okolí, zejména v polovině 30. let 17. stol., způsobilo, že mnoho dvorů, osad a vesnic bylo úplně či téměř opuštěno. To je i případ samotných Polep, o kterých se tradičně uvádí, že dvory a usedlosti musely být po válce znovu osídleny. To již však patřily do majetku pečeckého panství. Spolu s utužením habsburského panování nad Českými zeměmi získává status oficiálního úředního jazyka němčina. V případě Polep se v rámci německy psaných pramenů používá název „Polep“. To můžeme doložit v pramenech, jako jsou nejstarší mapování či topografie. Název „Polep“ můžeme tak nalézt např. v Müllerově mapování z r. 1720, v josefském (tzv. I. vojenském) mapování, kam byly Polepy zaneseny mezi lety 1764-8, či v rámci Schallerovi topografie z roku 1787.
Zásadní otázkou (doufejme, že pouze prozatímní) je, v jaké době se objevuje současný název Polepy. Mapa Stabilního katastru z r. 1838 nese v rámci skici místního katastru německy psané označení „Polep“, ovšem v záhlaví se uvádí jako zavedený český ekvivalent označení „Polepy“. Velmi pravděpodobně se tak název Polepy v místním prostředí objevuje již mnohem dříve, určitě v průběhu 18. století, možná již ve století předešlém v souvislosti s rekolonizací vesnice po Třicetileté válce. Dokumenty oficiální provenience ovšem uvádějí název „Polep“ ještě ve 40. a 50. letech 19. století. Jsou to např. Sommerova topografie z r. 1843 nebo II. vojenského mapování mezi lety 1851-2.
Vznik obecní samosprávy v polovině 19. století dovolil jednotlivým obcím i určení názvu jejich obce, je proto logické, že byl na popud obecních orgánů (zejména zastupitelstva) změněn i její označení na současné „Polepy“. Kdy se tak stalo, je nejasné, a vyplývá z neznalosti a nedostupnosti tehdejších pramenů. S jistotou se označení Polepy objevuje ve III. vojenském mapování v letech 1877-8.
Zajímavostí jsou rozdíly při skloňování názvu „Polepy“ na přelomu 19. a 20. století. Na jedné straně lokální prameny, jako jsou zápisy zastupitelstva obce, hasičského spolku či Weberův historický úvod ke kronice, jednoznačně uvádějí nám blízký výraz „v Polepech“. Učenci, historici a badatelé tehdejší doby pracují zřejmě pod vlivem starších pramenů naopak s označením „v Polepích“, ať už se jedná např. o Josefa Vávru ve známém díle „Dějiny královského města Kolína nad Labem“ z r. 1888 nebo o Josefa Tůmu a jeho knihu „Paměti osad na Kolínsku“ z r. 1915.